Zákoník práce stanoví limity pro maximální délku zkušební doby podle charakteru pracovní pozice:
U pracovních poměrů na dobu určitou platí další omezení: zkušební doba nesmí být delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru.
Podle § 35 odst. 4 lze zkušební dobu písemnou dohodou prodloužit, avšak pouze v mezích zákonných limitů (4/8 měsíců) a — u doby určité — maximálně do poloviny sjednané doby.
Podle § 35 odst. 5 se zkušební doba automaticky prodlužuje o pracovní dny, v nichž zaměstnanec:
U těchto případů není nutná samostatná dohoda — prodloužení nastává ze zákona.
Podle § 11 zákoníku práce se vedoucími zaměstnanci rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni:
Pro určení, zda lze sjednat zkušební dobu až 8 měsíců, je podstatné reálné naplnění znaků vedoucí pozice, nikoliv formální název typu „manažer“, „koordinátor“ nebo „supervizor“.
Aby byl zaměstnanec skutečně vedoucím, musí mít podřízené zaměstnance, pravomoc jim dávat pokyny a organizovat jejich práci, odpovědnost za jejich činnost
Pouze tehdy, pokud jsou tyto pravomoci skutečně zaměstnanci svěření, lze jej považovat za vedoucího zaměstnance ve smyslu zákoníku práce – a tedy sjednat zkušební dobu až 8 měsíců.
Shrňme si to tedy: maximální délka zkušební doby vždy závisí na tom, zda je pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou, a na tom, zda jde o vedoucí či běžnou pozici.